Give me More - 3.Díl

22. dubna 2014 v 19:52 | Lost Bloody Rose |  Give Me More!
Ták! :D Přidávám další dílek :3 :D
Ta povídka mě nějak chytla o.O... :DD
Jen vám ještě chci říci, že všem držím palce na přijímačky! :)




Pohled Caroline:

Po incidentu s nutellou jsem se na něj raději ani nedívala. Nechtěla jsem ho slyšet, nechtěla jsem o něm vědět nic!
Ten den jsem ještě zavolala jeho tátovy, že si potřebuju vzít volno. Po chvilce přemlouvání nakonec svolil a já se ještě večer konečně podívala do svého bytu. Byl to takový malý byt, který se pomalu rozpadal. Vážně jsem se divila, že ten panelák ještě stojí.

Podívala jsem se na rozbitou postel a tunu prachu a povzdechla jsem si.
"Jo Caroline, vybrala sis to ty," zamumlala jsem pro sebe a snažila se rozsvítit světlo. Jakmile se rozsvítilo, oddechla jsem úlevou. Takže elektriku neodpojili. Vytáhla jsem ze skříně mop a snažila se ten prach a bordel, alespoň částečně uklidit.

Po dvou hodinách jsem se radostně usmála. Netušila jsem, jak dlouho tu budu. Jestli týden, nebo měsíc. Obvykle, když jsem si brala volno tak jsem mohla maximálně na měsíc. Zrovna jsem si sedla, když mi zazvonil mobil. Okamžitě jsem ho zvedla.

"U telefonu Car-," chtěla jsem se představit, ale volající mě přerušil.
"Vím, kdo jsi Car… Ale pamatuješ si ty na mě?" ozval se s telefonu nějaký hlas a já si jej k nikomu nedokázala přiřadit.
"Eh…" Cítila jsem se vážně trapně, ale… kdo si má pamatovat každého?
"Pff… Tak to je teda pěkný princezno," zahulákal někdo do telefonu a mě se okamžitě vybavil Seihi.
"Seihi?" otázka se nesla ještě dlouho.
"Jasně huso… Kdo jinej by to byl? Samara?" i přes telefon jsem si dokázala vybavit jak se teď Seihi plácl do čela.
"Jéé čau Seihi, tebe jsem dlouho neslyšela," zasmála jsem se. Vážně to byla dlouhá doba. Seihiho znám už od školky. Je o dva roky starší a já jako malá jsem si s ním pořád hrála. Stýskalo se mi po něm, když ve třinácti odjel pryč.
"No princezno… Máš čas? Řekl jsem si, že bych navštívil starou známou."

Asi hodinu na to jsme seděli v kavárně a já zrovna prožívala výbuch smíchu, když Seihi předváděl svoji matku po tom, když se dozvěděla, že chce odjet.
"Chápej. Já prostě řekl, že si tě vezmu a že se musím vrátit… Bylo mi třináct a den na to jsem si rozbil prasátko. Jenže peníze by mi vystačili tak na kilometr jízdy," zasmál se se mnou a já si, chtě nechtě, musela začít otírat s tváře slzy.
"Kilometr," zasmála jsem se, "a to ti ještě několik zbývalo."
"Jo… To jsem měl v plánu dojít pěšky," zakřenil se a usrkl si čaje.
"Když ještě předpokládám, že sis mě chtěl vzít… To ten slib z dětství?" utřela jsem si slzy a podívala se na něj.
"Ano princezno. Říkal jsem ti přeci, že se vrátím a vezmu si tě ne?" pobaveně na mě mrkl.
Usmála jsem se: "A co holky kovboji?"
"Přijel jsem si pro tu, co si chci vzít," zamumlal potichu a podíval se na mě. Překvapeně jsem se na něj podívala a vidlička mi vypadla z ruky.
"C-Co?" byla jsem ráda, že jsem vůbec ze sebe tyhle dvě písmenka dostala. Měla jsem Seihiho fakt ráda. Byla to moje láska dětství, ale teď? Nevím… Je to taky jediný kluk, u kterého se pořádně uvolním.
"Dělám si srandu," zasmál se i když jeho oči žádnou zábavu neukazovali. Aby přerušil trapné ticho, které nastalo, zeptal se mě na Cala.
"Mno… Je to prostě rozmazlený fracek," pokrčila jsem lhostejně rameny a přitom zlostně propalovala skleničku přede mnou.
"Uch… Takže každej bohatej člověk je pro tebe rozmazlenej fracek?" našpulil uraženě rty. Seihiho rodina byla taky dost bohatá. Měli nějakou firmu ani nevím kde.
"Možná," zaculila jsem se a ukrojila si další kousek dortu. Poslední dobou jsem měla chuť na sladké…
"A co kluci Car? Už sis zatrkala?" chybělo málo a málem bych se udusila jídlem. Tohle by byla smrt, kterou bych za žádnou cenu nechtěla.
Okamžitě jsem zčervenala a nejistě sledovala dort před sebou: "N-ne." Otočila jsem pohled s okna a dívala se ven. Jako kdyby tam snad bylo něco zajímavého…
"Jako fákt? A žádnej kluk o tebe nestojí? Hele nedělej, zase nejsi tak hnusná," mrkl na mě a já zčervenala ještě víc.
"Já nevím… Jsem furt s tím budižkničemu, takže nevím, jestli po mě někdo jede." Pokrčila jsem rameny a pak jsem se na něj usmála.
"Ou… Takže kdybych tě teď opil a pak se s tebou vyspal tak bych se mohl považovat za šťastlivce," pobaveně na mě mrkl a já protočila oči.
"Hele… Až nebude na starosti Cale tak si někoho zaplatím, nebo řeknu tobě" myslela jsem to samozřejmě ze srandy.
"Mně můžeš říct už teď," zasmál se a svůdně na mě mrkl.
"Haha ha… Běž raději navštívit sprchu a nezapomeň si pustit studenou vodu." Jen jsem zavrtěla hlavou a nechala si objednat další kafe.

Povídala jsem si s ním další hodinu a povídala bych si s ním dál. Jenže zrovna v tuhle chvíli se stalo něco, co jsem nečekala. Seihi se zrovna nakláněl, aby mě políbil na tvář. V jednu chvíli jsem ho ještě viděla před sebou a druhou chvíli ho někdo držel pod krkem a tlačil ho ke zdi.
Hned jsem věděla, kdo to je.

"Hej Cale! Přestaň!" vykřikla jsem a snažila ho odtáhnout od Seihiho, ignorující, že jsem mu řekla jeho jménem.
"Ne! Dokud ho nezabiju!" křikl a vrazil do mě. Udělala jsem pár kroků zpět a zrovna v tu chvíli vrazil Cale Seihimu pěstí do tváře. Ne zrovna málo…
"CALE!" zakřičela jsem na něj zoufale, když jsem věděla, že mi obsluha ani nikdo jiný nepomůže. Skočila jsem před Seihiho a Calovu tvář jsem chytla do dlaní. Ano, byla to blbost, ale zrovnu v tu chvíli mě nic jiného nenapadlo.
Dívala jsem se do očí zastřené vztekem a pak objevil ty moje oči a vztek pomalu vyprchal.
"Ještě jednou uvidím, jak se jí jen dotýkáš, tak tě zabiju! Ona je jen moje rozumíš? Je jen moje blbá služka!" křikl na něj, chytl mě za ruku a táhnul mě pryč. Já celá zmatená jsem se taky naštvala. Snažila jsem se mu vykroutit, ale on mě hodil do auta.
"Co to d-," byla jsem umlčena jeho polibkem. Nebyl to takový ten jeho něžný polibek. Byl to polibek, který jasně ukazoval, že jsem jeho. Jenže. Já jsem to v tuhle chvíli měla dost. Vrazila jsem mu facku a ignorovala tím fakt, že možná budu vyhozená.

Trhnutím se posadil zpět a držel si tvář.
"Ty jsi mi právě dala facku?" řekl spíše pro sebe, než pro mě.
"Okamžitě mě PUST Cale! Nejsem žádná tvoje hračka, ani blbá služka! Mám svůj život, mohu si tam dělat, co chci!" rozkřičela jsem se na něj a přitom do něj bušila pěstmi.
"Ne! Ty jsi moje blbá služka!" zakřičel na mě zpět a zatlačil mě do sedačky. Ruce mi držel svýma a zlostně se mi díval do očí.
"Vždycky budeš jen moje hračka!" prskl na mě rozzuřeně a na to mě políbil. Ještě tvrději, než obvykle. Násilím mi otevřel pusu a hned na to následoval jazyk. Zaraženě jsem se na něj dívala a snažila se pohnout. Jakmile jsem měla volné koleno kopla jsem ho do rozkroku. Přestal mě líbat a ublíženě se na mě podíval, ale přesto moje ruce nepouštěl. Nakonec jeho oči vzplály vztekem.
"Zavez nás domů," procedil skrz zatnuté zuby řidičovy a na mě se ještě zlostněji podíval.

Jakže je to rčení? Nedráždi hada bosou nohou? Tak právě tohle platilo i teď u mě.

Jakmile jsme přijeli k němu domů, vytáhl mě z auta a přehodil si mě jako pytel brambor. Nezajímalo ho, že ho kopu, nebo cokoliv jiného. Přímo mě táhl.

Otevřel dveře svého pokoje a hodil mě na postel. Přitom stihl zamknout dveře.
"Pane? Co máte v plánu?" můj hlas ovládla hrůza. Chodil totiž po pokoji jako vzteklý lev. Jako kdyby měl dvě osobnosti a rozmýšlel se, jaká vyhraje. Nečekala jsem dlouho a znovu se na mě vrhl. Až teď jsem si uvědomila, že z něj jde cítit alkohol. Začal mě líbat a pak mě kousl do krku a přes oblečení i prso. Sykla jsem bolestí.
"C- Cale," zašeptala jsem zničeně, když rukama vjel pod tričko a silně mi stiskl prsa.

Začaly mi téct slzy a já si uvědomila, že mě teď asi Cale znásilní. Zavzlykala jsem a Cale se najednou zastavil. Podíval se mi do očí a strnul. Otevřel naprázdno pusu, jako kdyby si až teď uvědomil, co dělá a pustil mě. Slezl si ze mě a pomalu se potácel ke křeslu, kde zůstal sedět. Dál se díval do tmy.
"O- odejdi," hlas se mu zlomil a já se na něj zaraženě dívala, ale nepotřebovala jsem další pobídku. Vystřelila jsem z jeho pokoje rychlosti blesku a zastavila se na schodech. Slyšela jsem nějaké nadávání a pak silné zadunění a řinčení rozbitého skla. Jenže teď jsem to ignorovala. Chtěla jsem vypadnout. Znovu jsem se nadechla, ignorovala srdce, které mi chtělo vyskočit z hrudi, a utíkala pryč. Někam jinam. Dál od Cala.

Běžela jsem někam, kde jsem to neznala. Až, když jsem pod sebou ucítila písek, jsem se zhroutila. Byla jsem někde na dětském hřišti. V noci působilo dost strašidelně, ale já se tu i tak cítila dobře. Pořádně jsem se nadechla a začala naplno brečet. Co to s tím Calem je? Kdo mu sakra dovolil se opít!

Vůbec netuším, na co jsem měla větší vztek. Jestli na to, co udělal Seihimu nebo na to, že se mě pokusil znásilnit, anebo na to, že pil alkohol!
Pěstí jsem udeřila do písku a zase se rozbrečela. Moje tělo si asi začalo až teď pořádně uvědomovat krutou realitu. Chci u Cala skončit! Tohle přešlo všechny meze!

Po dvou hodinách jsem se zvedla celá promrzlá a až teď si uvědomila, že nemám jak svůj mobil, tak klíče. Naštvaně jsem kopla do stromu a pak šla cestou k Reiko. Divím se, že jsem si tu cestu k ní našla.

Vůbec netuším, kolik mohlo být hodin, když jsem na ni zvonila, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.
"Car?" řekla rozespale a já ji objala. Potřebovala jsem teď zrovna někoho, koho mohu obejmout a vybrečet se mu na rameni. Reiko za celou dobu nepromluvila, jen mě objímala, hladila po zádech a říkala, že je všechno v pořádku.
"Tak co se stalo Car?" s obavami v očích se na mě podívala, když jsem si k ní sedla na postel.
"Já-," věřte mi, že jsem ji to chtěla říct, jenže jsem nemohla. Neptejte se mě proč. Sama to nevím…
"Caroline! Víš, že mi vše můžeš říct." Zamračila se, ale i tak mě znovu objala.
"Cale dal do huby Seihimu," řekla jsem jen a podívala se na ni. Chvíli se tvářila zděšeně a pak její oči chytily přímo krvelačný odstín.
"COŽE ten hajzl udělal!" přímo zařvala vzteky.
"Prostě zmlátil Seihiho. Jen on… Byl opilý-," chtěla jsem to doříct, ale přerušila mě.
"No a co, že byl OPILÝ! To není něco, co by se dalo omlouvat! Ten hajzl! Jak si dovoluje Seihimu dávat do držky? Rozmazlenej fracek!" chytla mě za ruku a já se ji podívala do očí.
"Neřeš to prosím…"
"Ach bože! To je takovej kretén!" bouchla do polštářů a pak se uklidnila. Vážně se nenávidím na to, že jsem ji neřekla všechno. I tak mi je jasné, že to stejně Reiko poznala…
Seihiho znala, takže ji to zasáhla asi tak jako mě. Když jsme byly malé, tak jsme se hádaly, kdo s ním bude. Ach ta dětská zamilovanost.
"Huh… Rei? Mohla bych u tebe prosím zůstat?" podívala jsem se na ni a ona okamžitě přikývla.
"Víš, že tu můžeš zůstat kdykoliv a jak dlouho chceš," usmála se na mě a lehla si. Nehledejte v tom nic, ale lehla jsem si za ní. Měla manželskou postel a já prostě už chtěla klid.
"Dobrou," zamumlala jsem a hned na to usnula.

Zdál se mi vážně divný sen. Cítila jsem na sobě nějaké ruce. Laskaly mě a bylo mi to velmi příjemné. Pak se na mě podívaly dvě zelené oči a někdo pronesl: "Miluji tě."

Ráno jsem se probudila a pořád na sobě cítila ty doteky a vnímala ty oči a pak ty slova. Totálně jsem netušila, co se mi to zdálo, ale nechala jsem to tak, alespoň pro dnešek.
"Hej ty Šípková Růženko, budeš už vstávat? Udělala jsem snídani," šťouchla mě Reiko a já se vyhrabala z peřiny a šla si sednout za ní.
Samozřejmě tam byla její rodina. Její máma, táta a její mladší bratr.
"Dobrý den," zamumlala jsem a doufala, že jsem je večer nevzbudila.
"Jo tak to jsi ty, co nás vzbudila," usmála se její máma a já zčervenala.
"Omlouvám se." Sedla jsem si na židli.
"V pohodě… Reiko nám pak všechno vysvětlila," její úsměv na mě působil uklidňujícím dojmem. Cítila jsem se najednou taková uvolněnější.

Po snídani jsem řekla Reiko, že dnes nepůjdu do školy a místo toho jsem šla odpoledne do nemocnice za mámou. Zaklepala jsem na dveře s číslem 263 a vešla dovnitř.

"Ahoj mami," usmála jsem se na ni. Otočila se na mě a úsměv na tváři se jí rozšířil úsměv.
"Ahoj zlatíčko. Jak se máš?" posadila jsem se na postel a vzala její ruku do své.
"Dobře," usmála jsem se, bylo celkem těžké držet si klidnou tvář, když vidíte, že vaše máma žije pomalu z přístrojů, "a co ty mami? Je ti po té léčbě trochu líp?"
Úsměv jí trochu opadl, byla to jen asi sekunda náznaku, že neřekne pravdu: "Ano." Já se na ni jen smutně usmála. Poznala jsem, když máma lže. Vím, proč to dělá. Nechce mi přidělávat starosti, ale myslím, že takhle je to spíše naopak.
"Dobře," povzbudivě jsem jí stiskla ruku.
"A co Cale? Jak se jemu vede?" zeptala se mě a pak se napila čaje.
"Mno… Má se dobře," skousla jsem si ret. Pak jsem se na mámu zase usmála. Jenže se stalo něco, co nikdo nečekal.

Máma, stáhla obličej do bolestné grimasy a chtěla šáhnout po zvonku na přivolání sester, ale hned odpadla. Přístroje najednou začaly pípat a já na ni vyděšeně zírala.
Jestli si myslíte, že se mi v tu chvíli zastavilo srdce, tak myslíte správně. Vůbec jsem si nevšimla, že moje ruka vystřelila a zmáčkla všechny tlačítka a mačkala je jako divá, zatímco mi slzy začaly klouzat po tvářích.

Do dvou minut přiběhl doktor i sestra. Chvíli se na mě vražedně dívali a pak se okamžitě rozběhli k mojí mámě.
"Rychle na sál," ozval se doktor a druhá sestřička - co přišla ani nevím kdy - mě držela za ruce, abych se nerozběhla za mámou. Brečela jsem, spíše hystericky křičela a snažila se té sestře vykroutit, doktor, který tam zase přiběhl, mě pak posadil na židli a něco mi píchla do ramene. To vše jsem, ale viděla nějak vzdáleně.

Pak jsem asi odplula do říše snů…

------------------------------The End-------------------------------
Snad se vám dílek líbil :) Omluvte prosím mé chyby a překlepy :)
Ty jo.. :D Ještě 10 kapitol a bude konec :33 :DDD
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lee Lee | Web | 22. dubna 2014 v 20:32 | Reagovat

Dokonale boží díl :) doufám,že to s Carolininou mámou dopadne dobře T-T

2 Pariah Pariah | Web | 24. dubna 2014 v 0:55 | Reagovat

haaa tak to bylo uplne úžasné, geniální, napínavé, strhující... vážně moc dobré... píšeš čím dál líp :-)

3 siruka siruka | 30. dubna 2014 v 0:48 | Reagovat

ou tak to byla brutalni zarliva scena ,takovi ja miluju ;-)  :-D  a moc se tesim na další dil :-D

4 Anne-chan Anne-chan | Web | 26. června 2014 v 17:45 | Reagovat

Awww konečně jsem se k tomu dostala a mohla si ten díl plně vychutnat no vychutnan jako to jak píšeš :3 ááá to co se tam děje je horší D: grrr Cal je na zabití D: chudál Car D: doufám že to s její maminkou dopadne dobře D: ta holka toho musí snášet tolik D:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama