My dear teacher- 3.Díl 1/3

24. března 2014 v 22:27 | Lost Bloody Rose |  My Dear Teacher
Tak.. :D Protože jsem se nudila, řekla jsem si, že napíši další dílek MDT.. :) :D
Taky reaguji na prosby BlackShine, abych něco napsala XD
Takže.. :D Prosím...
Příjemné čtení!





Byla jsem u Reiko skoro týden. Nechtěla jsem ji o tom nic říkat, ale nakonec jsem polevila. Taky... Když Reiko něco chce, tak to dostane.
"J- já teď nevím co si o tom mám myslet." zamumlala jsem, když jsem ji ukázala článek se smrtí Arney.
"A... Víš jistě, že to byla tvoje sestra? Nemohly jste mít jen stejná přijímení?" četla si článek už asi po páté a tím jak si kousala ret jsem pochopila, že je nervní.
"Netuším.. Jenže, něco mi říká, že to prostě je moje sestra..." zamumlala jsem. Odtrhla oči od článku a zadívala se na mě. Pokývala hlavou a zakoukala se zpět do článku.
"Hmm... Vlastně.. Říkala jsi, že jsi byla v nemocnici s vážným otřesem mozku před třemi lety, že?" rozklikla komenty.
"Jo... Já- Je to sakra divný. Chtěla bych si tak vzpomenout.. Víš.. Je to jak.. Kdyby jsi prostě - ne... Když víš, že něco umíš a najednou stojíš před několika lidmi a zapomeneš. Víš, že jsi se to učila, že si to pamatuješ, ale nemůžeš sakra přijít na to, co to je... A to mě nehorázně deptá." zamračila jsem se a zatahala se za vlasy.
"Chápu..." přikývla a podívala se na vydaní článku.
24. 2. 2011
"Myslím, že by jsi měla zajít do nemocnice a zeptat se, kdy jsi tam byla... Pak budeš vědět, že je to vážně tvoje sestra." odtrhla oči od všech komentářů a vypla internet.
"Jo... Je mi to jasné."

Tak nějak jsem doufala - když, už jsem tedy stála před nemocnicí -,že se nakonec probudím a zjistím, že Cale a všechny tyhle nejasnosti byly jen sen. Přála jsem si, aby mě teď máma objala a řekla ať se probudím.
Jenže... Tohle byla jen krutá realita.
Dveře se otevřely a já nakoukla dovnitř. Nakonec jsem zašla k sestřičce.
"Ech.. Dobrý den.. Já jsem Itatake Caroline. Slyšela jsem, že jsem tu před třemi roky byla... Mohla bych se prosím dozvědět, kdy přesně to bylo?" usmála jsem se na ni a ona si mě pohrdavě prohlédla.
"Tyhle dokumenty můžeme dát jen tvým rodičům." pronesla chladně.
"Víte... Moje máma zemřela a já to vážně potřebuji." řekla jsem znovu a ruce položila na pult.
"A? Na co to potřebuješ?" nadzvedla jedno obočí. Bože... Tahle škeble stará mě štve!
"M- máme školní projekt... O naší nejzávažnější náštěvě v nemocnici." pronesla jsem sladce a jásala nad tím, jak je můj mozek dneska výkonný! Začínám být génius!
"Hmm... Ok dobře... Vidím, že se jen tak nevzdáš. Počkej prosím tu. Přinesu ti to." zvedla se a já otevřela pusu. Ono to vážně zabralo!
Jenže... Vážně chci vědět co tam bude napsané? Co když vlastně... Mohu za to, že moje sestra umřela?

Neměla jsem ani dost času na to si to rozmyslet, protože se hned vrátila. Podala mi složku.
"Hlavně to nikomu neříkej!" zabručela. Otevřela jsem složku a hned se začetla do zprávy.
Příčina zranění: Po pádu s kola
Tohle mi stačilo na to, aby se můj dech zklidnil. Nakonec jsem se ještě podívala na datum, které bylo 7. 8. 2011.
Myslím, že jsem se nikdy necítila šťastnější... Takže to vlastně... Byla jen shoda náhod.
Podala jsem sestře složku zpět a poděkovala ji. Tohle jsem měla udělat hned. Jenže i přes to všechno jsem ten hlásek nemohla umlčet...

Cale:

"Hiroki! Jak myslím tím, že si začíná vzpomínat?" zamračil jsem se na bratra a napil se kávy.
"No... Jak říkám. Byla na hřbitově u Arneyního hrobu a řekla 'sestři'..." vzal si poslední knedlíček a podíval se na mě.
"Oh... Tak-"
"...jsme pěkně v prdeli." domluvil za mě bratr. Přikývl jsem. Nikdy jsem si nemyslel, že si někdy vzpomene.
"Cale? Co teď budeš dělat?" Hiroki se na mě podíval. Blb jeden. Myslel jsem, že jsme v tom spolu.
"Uvidím.. Teď se hlavně musím zbavit důkazů." prohodil jsem, hodil na stůl peníze a nasedl na svou motorku. Bože! Myslel jsem, že to bude normální... Že si nikdy nevzpomene... Že se do mě zamiluje tak jako dříve! Že konečně budete žít normálně.

Dojel jsem do nemocnice. Věděl jsem, že články na webu stáhnout nemohu. Tak jsem si vybral jednodušší cíl. Zbavit se její složky.
Došel jsem za sestřičkou.
"Ahoj Mei." usmál jsem se na ni.
"Ach Cale.. Co zase chceš?" povytáhla jedno obočí. Byl jsem rád, že zrovna tahle holka patří do skupiny na ochranu Caroline. Kdyby nebyla s náma, byla by si Caroline vzpomněla.
"Víš.. Jsem rád, že jsi byla tehdy v knihovně, ale teď mám další prosbu. Mohla by jsi mi přinést Carolininy složky, když tu byla? Musíme je zničit, nebo přepsat." podíval jsem se na ni a ona vykulila oči.
"Jsi normální?! Chceš abych přišla o další práci ty blbče?!" zamračila se na mě. Bylo mi hned jasné, že ji to zaujalo. Moc dobře jsem ji znal.
"Ano jsem.. Omlouvám se, ale tohle je nutné... Ona si asi začíná vzpomínat." přestala si prokřupávat klouby a podívala se na mě.
"C- cože? Vím, že v té knihovně byla divná.. Prostě jsem si myslela, že... nevím co jsem si myslela.. Tohle mě, ale tedy nenapadlo." kousla si do palce a pak se na mě podívala.
"Už chápeš, proč potřebuji ty složky. Prosím na něco je změň... A ty hlavní ukryj... Moc tě prosím." věděl jsem, že ona to dokáže. Tahle holka.. Uměla falšovat snad vše... Obrátila oči vzhůru: "Dělám to pro ni, ne pro tebe." prskla a odešla.

Teď jsem věděl, že mohu s klidním srdcem jet domů...

Caroline:

Přišla jsem k sobě domů a odemkla. Vše zůstalo jak jsem to nechala - takže jednoduše všude bordel. Usmála jsem se pro sebe. Byla jsem ráda, že jsem nikomu nezpůsobila smrt. Bože! Děkuji!

Odhodila jsem tašku do rohu a sedla si. Chtěla jsem zapnout televizi, ale zaujal mě papírek na stole. Jsem si stoprocentně jistá, že jsem ho tu neměla.
Otevřela jsem ho a přečetla pět slov.
Nehledej pravdu! Min kjære søster

S přicházejícím šokem jsem přestala dýchat. Jestli jsem v nějaké televizní show! Tak- tak sakra ať už to skončí! Hrdlo jsem měla stažené a začala jsem se klepat.

"Tyhle slova co ti říkám... Min kjære søster znamená má milovaná sestřičko... Je to z norštiny.. Pamatuj si ty slova."

Ani jsem si nevšimla, že brečím. Až potom, když někdo vtrhl do mého bytu jsem si uvědomila, že nebrečím... Přímo hystericky křičím. Neschopná se nadechnout... Neschopná něco říci. Přes slzy jsem nic neviděla. Netušila jsem kdo mě objímá. Netušila jsem co mi říká, přes silné hučení v uších. Myslela jsem, že se rozpadnu... To přece není možné! Já- já už doprd*** nevím co mám dělat!
Silně jsem toho dotyčného objala. Neschopná dalšího pohybu. Chtěla bych se teď probudit. Chci aby můj život byl jako dříve. Říká se. Co oči nevidí srdce nebolí... V mém připadě to teď tak bylo... Kdybych neviděla ten hrob... Kdybych nepotkala Cala... Kdybych neviděla tenhle blbej papír!...
"Pšššt... To bude dobrý.. Car... No tak..." slyšela jsem někoho něco zamumlat, ale obsahu slov jsem nerozumněla. Co sakra bude dobrý?
Dál plácal několik praštěných slov ve snaze mě utišit. Jenže nic z toho neplatilo... Kdyby sakra řekla pravdu! Chtěla jsem na něj zařvat. Jenže... Můj hlas už nebyl schopný ničeho. Nakonec pomalu utichl a já se odevzdala nejlepšímu řešení...
Temnotě... Tam, kde mě nic nebolí a nic necítím...

Bylo načase jednout se znovu probudit. Do světa, kde nic nedávalo smysl, Do světa, kde jsem prý vrah. Do světa, kde je spousty lží a tajemství.
Otevřela jsem oči a otevřela pusu abych si olízla suché rty. Ležela jsem na svojí posteli. Pomalu jsem si sedla a okamžitě chytla skleničku s vodou. Měla jsem neuvěřitelně suché hrdlo.
Do očí mi zase vyhrkly slzy. Skousla jsem si ret.
"Oh... Car, už jsi vzhůru." koukla jsem se směrem, kterým Cale tiše promluvil. Seděl s hlavou v dlaních a s očima upřenýma na mě. Viděla jsem jeho černé kruhy pod očima. Vousy, které mu trochu narostly a papírek zmačkaný v jeho rukách. Přikývla jsem a podívala se na ten papírek.
"Car," řekl znovu potichu, přišlo mi, že nemůže skoro mluvit," ne- nevíš, kdo by ti to sem mohl dát?"
Zavřela jsem oči. Neměla jsem tušení, proč by mi to sem vůbec někdo dával. Nakonec jsem zavrtěla hlavou a podívala se na něj.
"Jak- jak dlouho?" vyslovila jsem to sotva slyšitelně. Neuvěřitelně mě bolelo v krku. Divím se, že mi neselhaly hlasivky.
"Spala jsi skoro tři dny... Nedivím se." poslední slova zamumlal.
"Hmm." pronesla jsem a pokusila se zvednout.
"Udělám ti něco na jídlo." zvedl se a sotva došel ke kuchyni. Na něm byla jasná známka únavy. Zajímalo by mě, jestli vůbec spal.

Dodělal jídlo a postavil ho přede mě.
"Děkuji..." řekla jsem a pomalu se pustila do jídla. Není to tak, že bych měla hlad. Neměla jsem právě vůbec hlad, ale bylo blbé odmítnout.
"Car... Já... Nevím..." začal, ale já se na něj podívala.
"Neříkej mi nic prosím... Právě na to nemám náladu." přestala jsem jíst a podívala se na něj: "Jen mi řekni... Ty si o mě celou dobu věděl? Věděl, jsi tohle všechno? To proto si se objevil? Aby jsi mi dělal tohle?"
"Ne Car... Takhle to není já - věděl jsem o tobě vše... A objevil jsem se tu pro to..." nechtěla jsem více slyšet. Tohle bylo jediné co jsem chtěla slyšet.
Smutně jsem se usmála: "Dobré stačí... Mohl by jsi prosím odej..." slova zůstaly nedořčeni, protože mi selhal hlas.
Otevřel pusu jako kdybych chtěl ještě něco říci, ale nakonec zavřel oči, stoupl si a odešel...

-------------------------------The End-------------------------------

Snad se vám tenhle dílek líbil...
Musím říci, že mi je Cala líto.. :( :DDDD Hlavně kvůli tomu, že vím, jak to bude dál.. :D
Omlouvám se za chyby či překlepy.. :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 24. března 2014 v 22:44 | Reagovat

Wow moc se mi to líbí, krásný dílek hlavně ten konec, mám ráda styl jakým je to napsané. Asi ho neumím popsat ale vážně krásné podle mě asi nejlepší díl z této povídky. ;)

2 Rik-chan Rik-chan | E-mail | Web | 27. března 2014 v 12:58 | Reagovat

:33 boží :D přečetla jsem si i ostatní díly a je to vážně moc dobré~ :D

3 Luss^^ Luss^^ | Web | 27. března 2014 v 16:44 | Reagovat

Skvělý,chudák je mi jich svým způsobem obou líto. Mají to těžký,těším se na další. ;-)

4 Markét - tvé SB :) Markét - tvé SB :) | Web | 27. března 2014 v 19:14 | Reagovat

Ahojda, chtěla bych se omluvit za neaktivnost jak na tvém, tak i na mém blogu :D :)
Je toho prostě moc :/
Ale chtěla bych tě informovat o tom, že nejspíš ještě dnes budu prezentovat úvod + možná i první díl nové povídky, děkuji, že mě i nadále sleduješ :D:)
Tvé SBčko, Markétka :D :*

5 Lee Lee | Web | 28. března 2014 v 22:32 | Reagovat

Holka zlatá o tobě jsem dlouho neslyšela :3 ale píšeš pořád úžasně jak tak koukám,blog je pořád stejně krásnej a SB budu opět moc ráda :) pokud budeš mít ještě zájem

6 Blackshine Blackshine | E-mail | Web | 29. března 2014 v 15:05 | Reagovat

kámo,zatím nejlepší díl co jsi napsala!! Jsi prostě borec! Cala je mi hrozně líto :( :D

7 Maemi Maemi | Web | 30. března 2014 v 0:18 | Reagovat

Beru tě jako SB ^^ a jinak gomene, že píšu až teď :'3

8 Aki-chan Aki-chan | Web | 30. března 2014 v 12:54 | Reagovat

nani? prečo si to usekla v tom najlepšom ...ja ľutujem obidvoch..dielik bol grandiózny,skvelí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama