My dear teacher- 2.Díl 2/2

10. března 2014 v 19:59 | Lost Bloody Rose |  My Dear Teacher
Tááák.. :D Mám pro vás nový dílek :))
Snad si ho užijete.. :) Doufám, že nebudete brečet... TwT... :D






Polkla jsem a přikývla. Nic za to nedám. Chtěla jsem to, nevěděla jsem proč, ale chtěla jsem to. Bylo to, jako kdyby moje tělo chtělo ucítít jeho teplo. Chtělo aby se mě dotýkal. Jako kdyby ty doteky a polibky snad znalo...
Ucítila jsem jeho rty na mých a překvapeně vydechla.

Ten polibek byl jemný a sladký. Přesně takový jaký jsem od něj čekala. Prohloubil polibek a já překvapeně zjistila, že se vlastně líbáme.
Vyhrnul mi trochu tričko a já polkla, když svými rukami jel výš a výš.
Cítila jsem se nádherně, ale přesto jsem se bála... Jenže, moje tělo po tom přímo prahlo. Bylo to jako kdyby to už nemohlo vydržet...
Bylo to, jako kdyby tím polibkem vše odstartoval.

Z pusy se mi vydral sten a on se zastavil. Jako kdybych snad řekla stop. Nevěděla jsem co se děje.

Zaraženě se na mě díval. Dal si pak ruce přes tvář a zvedl se.
"Promiň." zamumlal a zmizel. Dívala jsem se na dveře jako, kdyby se snad měl vrátit, ale nic.
Zavrtěla jsem hlavou a dala si facku.
Co to sakra dělám?!!! Je to učitel!! Chovej se sakra normálně Caroline!! Jenže... Moje tělo ho chce...

Se slzami v očích jsem se zvedla a šla se osprchovat. Nebrečela jsem kvůli tomu, že Cale odešel, ale kvůli tomu co jsem udělala... Nebo.. Já vlastně ani pomalu nevěděla, proč brečím...
Jakmile na mě tekly proudy studené vody tak jsem se dala trochu dokupy, ikdyž jsem v srdci cítila nehoráznou prázdnotu a strach.
Obvykle, když jsem se cítila takhle nesvá sprchovala jsem se studenou vodou, nějak mi přišlo, že mi tak ty zlé pocity odchází.

Nakonec jsem otočila kohoutkem na druhou stranu a nechala na sebe dopadat ještě teplou vodu. Pak jsem vylezla.
Lehla jsem si do postele a ihned usnula...

Zdál se mi tak strašně pěkný sen, ze kterého mě probudilo hlasité nadávání. Otevřela jsem oči a podívala se na hodiny. V tu chvíli jsem asi pochopila to nadávání. S hrůzou v očích jsem vyletěla a začala na sebe házet oblečení. Bylo mi doopravdy jedno co na sebe házím. Pak jsem rychle hodila věci do tašky a otevřela dveře.
Cale zrovna zamykal. Koukl se na mě. Jakmile se naše oči setkali uhla jsem pohledem.
Sakra! Já fakt nevím co si o tom myslet...! Nechápu, proč moje tělo po něm tak prahne!!
"Ech... Caroline, za to včera se omlouvám. Pil jsem s klukama... Nikdy bych tohle neudělal... Omlouvám se. Nevím, proč bych to měl dělat s holkou jako ty.. Ještě s tak mladou. Prostě se tohle nemělo stát..." řekl a moje srdce najednou přestalo bít. Proč mi tohle říká?!!!
Takže... On by to vlastně nikdy neudělal... Jen prostě... Byl opilí... Hmm...
Usmála jsem se: "V pohodě.. Já bych tohle taky nikdy neudělala... Asi jsem měla nějakou slabou chvilku." vůbec mi nebylo do smíchu... Vlastně jsem lhala... Moje pravé pocity, budu raději skrývat... Nevím proč, ale já ho znala.. Jsem si nejvíce jistá!

Nechápu co se to se mnou děje. Zamkla jsem a rozběhla se k vlaku. Měl za 6 minut odjíždět a cesta tam trvala 5 minut, když si pospíšíte.
Nevěděla jsem, jak se tam dopraví Cale, ale bylo mi to jedno... Nechci ho už vidět!!
Můžete mi říci, proč se takhle cítím?!! Proč se cítím, jako kdybych zapomněla svůj život a teď ho ovládal někdo jiný?!

Zavrtěla jsem hlavou a přidala. Nechi nad tímhle přemýšlet! Prostě nechci!!

Doběhla jsem na nádraží a rychle skočila do vlaku. Stihla jsem to jen tak tak. Dnes bych měla jít za mámou...

"Caroline- chan! Caroline- chan?!" slyšela jsem hlas Reiko.
"Hmm?" obvykle bych se naštvala, že mi řekla Caroline- chan, ale dnes na to prostě nemám náladu.
"Děje se něco?" zeptala se mě zmateně.
"Ne.. Jen prostě nemám náladu.. Nech mě dnes.." vím, že teď bych si nejraději zasloužila facku, ale neměla jsem dnes na Reiko náladu... Měla jsem zůstat doma. Stejně se mi chce jen brečet... Ale proč vlastně?
Reiko se zaraženě zastavila a pak odešla. Budu se jí potom muset omluvit.

Došla jsem do třídy a dnes jako na potvoru jsme měli dvě hodiny Cala. Přišel do třídy a já se otočila.
"Dobrý den třído... Posaťte se.. Snad jste se učili. Zjistil jsem, že jsme poslední kdo ještě nepsal z matiky. Takže.." usmál se a rozdával nám papíry. Já se raději dívala z okna abych se na něj nemusela dívat. Ta bolest v srdci se jen stupňovala.
Vím, zní to divně, ale je to vážně jako kdybych ho znala dříve a teď mi jeho slova tolik ublížila, jako někdy předtím...
Vzala jsem si papír a čekala na zadání, které on též pak rozdal.
Podepsala jsem se a totálně nevěděla co dělat dál. Nechtěla jsem přemýšlet. Neměla jsem chuť nic dělat... Chci jen zjistit pravdu a pak umřít...

Nějak jsem tam něco napsala. Byla jsem ráda, že mám vše za sebou a známky, ty mi teď byly ukradené.
Jakmile skončila škola okamžitě jsem se rozběhla na hřbitov.

Utíkala jsem ke hrobu mámi a tam spadla na kolena a rozbrečela se. Furt mám v mysli Cala! Je jasné, že se s ním znám déle a... Proč si sakra nemohu vzpomenout?!
"M-mami! Potřebuji tě!" dostala jsem ze sebe mezi vzlyky. Byl to jen mžik okamžiku, ale cítila jsem jako kdyby mě někdo popotrčil. Zvedla jsem se a šla se podívat na hrob, kde byl předtím Cale.
Došla jsem k němu a málem začala řvát.
Ta žena! Znala jsem ji. Určitě jsem ji znala!

"Jen on tě miluje! Nenávidím tě! Je to jen kvůli tobě! Všechno jsi zničila!"

Jakmile mi v hlavě zazněli tyto slova tak jsem se na tu ženu znovu podívala. Jakmile mi oči vyjeli trochu výš zděšením jsem zalapala po dechu.
Arney Golder Itatake - Buď tu s námi navždy!
Jen tyto slova dokázali moje myšlenky na tu ženu znovu přesunout. Nebyla to jen taková žena. Byla to moje sestra... Ta, která kvůli mě zemřela... Nevěděla jsem proč, ale byla jsem si stoprocentně jistá, že to kvůli mně bylo.

"Co tu děláš?!" vytrhl mě z brečení nějaký hlas. Otočila jsem se na něj. Byl to nějaký kluk. Asi o rok starší, než já. Měl delší světle hnědé vlasy seplé v čelence.
"Kdo jsi? Je tohle má sestra?" utřela jsem si slzy. Myslela jsem si, že mi ten kluk odpoví.
"Snad mi neříkej, že jsi..." nedořekl to a ihned si zakryl pusu. Proboha! Kdo ten kluk je?! Co chtěl říci?
"Řeknu ti jediné! Nevím kdo jsi, ale nechoď sem! Jasný? Nevím, proč brečíš u cizích hrobů!" zavrčel naštvaně a chytl mě za ruku. Odtáhl mě od jejího hrobu a já se na něj naposledy podívala. Proč se mi zdá, že tu něco nehraje?

Nakonec i složité puzzle se složí...

Cale:

Dojel jsem domů, ale Caroline tady nebyla. Bože! Já jsem takovej idiot! Naštvaně jsem pěstí praštil do zdi. Praštil jsem ji ještě několikrát, než mi zazvonil mobil. Byl to můj bratr.
"Cale! Máme problém! Ona- ona si asi vzpomněla..." vykřikl Hiro a já přestal dýchat. Ne! Jen to ne, prosím!!!
"Uklidni se! Jak si vzpomněla?! Co viděla?!" prosím Car! Nevzpomínej si! Nesmíš!
"Ona si vzpomněla na sestru! Byla u jejího hrobu a brečela..."
"Myslím, že máme velký problém.. A máme ještě větší... Nedokážu se ovládat..." řekl jsem potichu. Tohle se nemělo stát... Proč si teďka vzpomínáš?
"Jasný, že máme problém!" zavrčel Hiro. Chápal jsem ho. Ani jeden z nás a dokonce i otec nechce aby si vzpomněla. Bylo to na ni moc a to, že zapomněla je nejlepší.
Nakonec ji i přesto všechno měla Arney ráda...
"Uklidni se! Musíme to nějak zakecat!" zamračil jsem se a típl jsem hovor.
"Sakra! Sakra!! Sakra!!!" rozzuřeně jsem ještě několikrát praštil do zdi. Všiml jsem si až pak, že jsou moje ruce celé od krve.

Caroline:
Co mám dělat? Mami, proč si mi o ní nikdy nic neřekla? Jak mám vypátrat co se jí stalo? Proč jsem tohle vůbec zapomněla?
Vytáhla jsem si z kapsy mobil a zavolala svojí šéfce: "Dobrý den, já se moc omlouvám, ale dnes nemůžu do práce. Jsem nemocná. Omlouvám se." nedokázala jsem pochopit jak jednoduše jsem tuto lež vyslovila, ale potřebovala jsem to! Chci se dozvědět více! Chci vědět, proč tam byl Cale! Chci vědět jak zemřela! Chci vědět kdo je ten kluk!!

Chci prostě vědět vše!!!

Došla jsem do knihovny.
"Dobrý de-n." zamumlala jsem. Zase mi ta žena přišla povědomá. Měla jsem dost toho, že si nemohu vzpomenout na tak důležité obličeje.
"Ahoj." usmála se na mě a já se raději rychle zapsala na počítač. Rychle jsem si zasedla ten úplně na kraji a otevřela internet.
Vlastně jsem nechápala co tam mám zadat.
Zkusila jsem tam napsat její jméno, ale bohužel mi to nic nenašlo. Jak sakra mohla umřít?
Pak mi něco došlo. Zkusila jsem autonehody před třemi roky a hned mě na to nasměrovala první stránka.
Rozklikla jsem ji a hledala.
Jedno datum mi bylo moc povědomé klikla jsem na to a začala číst.

"... byla to velká nehoda. Řidička nezvládla řízení a její auto sjelo ze svahu dolů a narazilo do několika stromů. Řidička byla na místě mrtvá, ale její spolujezdec je s vážným zraněním odvezen do nemocnice. Zatím nemáme příčinu havárie, ale mluví se o tom, že řidička si před jízdou vzala nějaké drogy. Vše pak ukáže pitva..."

Raději jsem nečetla všechny detaili. Tohle mi bylo strašně povědomé. Nakonec tam byli ještě fotky. Rozklikla jsme je.
Z tak krásného auto zbyl jen kus šrotu.
Mělo mě trknout, že to co je ukryté mám nechat ukryté. Bylo tam tožiž pár komentářů rozklikla jsem si je a hned si přečetla první. První co mi řekl pravdu.

"Pane bože! Co se tohle děje! Nevím, proč by měla být Arney pod vlivem drog! Nechápu, proč na chudáka házíte špínu! Je to spíše vina její sestry! To ona za to může! Ona se jen snažila Caroline zachránit. Proč vlastně raději místo Arney nezemřela ona?! Raději bych ji viděla mrtvou! Co si o tom teď má myslet její rodina a hlavně snoubenec?"

Jak málo stačí k tomu, aby se lidé otřásli hrůzou a vše do sebe začalo zapadat. Takže já vlastně zabila svoji sestru...
Už zase jsem cítila tu mokrou cestičku, kterou si vytvářely mé slzy. Hlasitě jsem polkla a vypla počítač. Nechtěla jsem brečet v knihovně tak jsem se jednoduše zvedla a utekla pryč. Proč se tohle sakra děje?!!!!!
Proč jsem na tohle všechno zapomněla?!! Jakou roli v tom má Cale a ten kluk?!

Je tu tolik otázek, ale kde dostanu odpovědi?

Znovu jsem si vytáhla mobil a zavolala Reiko: "Reiko! Prosím! Prosím, přijeď pro mě!" přímo jsem se jí rozbrečela do telefonu. Neptala se co se děje. Okamžitě řekla, že pro mě přijede.

Jakmile jsem uslyšela zvuk motorky věděla jsem, že je to ona.
"Reiko!" zakřičela jsem na ni a objala ji.
"Car... Co se děje?" řekla jemně a furt mě objímala. Nevím zda- li jí to dokážu říci...
"Prosím, mohu u tebe zůstat?" řekla jsem místo toho. Smutně se pak usmála a přikývla.
"Kdykoliv Car."

Jakmile jsem dobrečela Reiko mě zavezla domů, kdy jsem si vzala nějaké věci. Věděla jsem, že by tu mohl být Cale, ale netušila jsem, že vyjde zrovna, když já budu vycházet.
"Někam jedeš?" zeptal se a podíval se na moji tašku. Začala jsem se klepat a kousla jsem se do rtu abych znovu nezačala brečet. Jakmile jsem ucítila železnou chuť věděla jsem, že jsem se kousla hodně.
"A- ano." přikývla jsem. Hlas se mi třásl sakra! Otočila jsem se a rychle doběhla k Reiko. Raději dříve, než stihne něco říci...

Byla jsem zmatená jak nikdy jindy! Vlastně.. Začalo to tím, že jsem potkala Cala... Teď, když tak přemýšlím... Vážně to setkání s Calem byla náhoda? Nebo to takhle bylo celé zařízené?...

-------------------------------The End-------------------------------

Snad se vám tenhle dílek líbil a omlouvám se, pokud vám něco nebude dávat smysl.
Je to schválně, protože si Caroline ještě nemůže vzpomenout, proto je zmatená.. :)
Jestli chápete jak to myslím.. :)
Omlouvám se za chyby či překlepy.. :)

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Blackshine Blackshine | E-mail | Web | 10. března 2014 v 20:14 | Reagovat

no tak jsem se nerozbrečela :D!! ale byl to parádní dílek!! Chudák Caroline :( Si mě úplně nažhavila na další díl :D Kdy bude?? :P

2 Luss ^^ Luss ^^ | Web | 11. března 2014 v 11:50 | Reagovat

No páni chudák Caroline. Musí s toho být pořádně zmatená. Těším se na další dílek moc moc! :-)

3 Anne-chan Anne-chan | Web | 12. března 2014 v 20:57 | Reagovat

héééé :O ty jo! jsem zvědavá co bude dál! *-* je to tak napínavýý!! ale chudák Caroline! :O

4 Aki-chan Aki-chan | Web | 13. března 2014 v 8:02 | Reagovat

chudinka malá..dielik bol úžasní dúfam, že čoskoro pridá pokračovanie

5 Pariah Pariah | Web | 17. března 2014 v 20:27 | Reagovat

Nádhera tento díl se ti opravdu povedl fakt paráda :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama