My dear teacher- 2.Díl 1/2

4. března 2014 v 15:06 | Lost Bloody Rose |  My Dear Teacher
Tak, dnes jsem tu zase a přináším vám další dílek povídky! :)
Přeji znovu příjemné čtení!




"Proč jdeš do svého bytu? Myslím, že bych s doučováním měl začít hned teď, stalkerko." mrkl a vzal mě za ruku.
"N- ne, ale já jsem fakt unavená." zamumlala jsem.
"Nevadí, pokud usneš budu tě mít, alespoň u sebe." usmál se a odemkl. Víte, čekala jsem, že tu bude mít bordel, ale on tu měl více uklizeno než já. Co taky očekávat od učitele.
Ale furt mi vrtalo hlavou jeho chování... Bože! Nechápu dospělé!!

"Takže čím začneme?" usmál se na mě a vytáhl několik knížek. On má vážně v plánu mě ještě učit...
"Matikou. Ta mi nejde nejvíc." zamumlala jsem, vážně jsem na učení neměla náladu.
"Dobře." usmál se, otevřel knihu. Vysvětloval mi vše pomalu, ale můj mozek to vydržel jen deset minut. Pak už jsem přepla na spánkový režim a málem u toho usnula.
"Stalkerko? Jsi vzhůru?" zamumlal a já se na něj unaveně podívala.
"Jo jsem..." málem jsem si zívla.
"Dobře, tak vydrž půjdu se jen osprchovat jestli chceš taky tak přijď." mrkl na mě a já zčervenala. Co se to jako opovažuje říci? Ten starej úchylák! Nechápu jeho chování!!!
Ale i když řekl tohle, nějak ho nevnímám. Hmm, cítím se jako kdybych lítala... Je to krásný pocit...

Probudila jsem se a okamžitě si sedla do sedu. Zívla jsem a až pak mi došlo, že nejsem u sebe doma.
"Co to sakra!!!! Co tu dělám?!!" zařvala jsem a tím jsem probudila Cala.
"Ach, stalkerko. Usnula jsi tu a nechtěl jsem tě budit." pokrčil rameny a protáhl se. Chcete mi říci, že celou dobu tu spal tak divně? Hlavu měl na posteli, ale jinak byl na zemi. Bude celý polámaný.
"A to jsi mě nemohl odnést domů?" zabručela jsem.
"Ne. Chtěl jsem, aby jsi zůstala tady." nevině se usmál a já zalapala po dechu.
Zvedla jsem se a pak uviděla svoje oblečení.
"Ech... Co to sakra!! Ty- t-ty jsi mě převlékl??!!! Co to mám vůbec na sobě?! Ty starej úchyle!" hodila jsem po něm polštář a zčervenala jsem.
"Jo, převlíkl jsem tě... Máš na sobě moje tričko... A neboj se, nic jsem neviděl." zabručel uraženě.
Naštvaně jsem si vzala svoje oblečení a všechni věci co jsem tam nechala a rychle šla do svého bytu. Cale se jen usmál.

"Nechápu jeho chování... Co si jako myslí, že dělá? Vždyť je to učitel..." zamumlala jsem pro sebe, jakmile jsem za sebou zavřela dveře. Protože bylo ještě brzo ráno šla jsem se i osprchovat. Pak se zase jako obvykle upravit a jít do školy.

Tentokrát jsem cestou Cala nepotkala, alespoň že tak. Vím jistě, že na něj ten pepřák použiji. Vážně, proč se ke mně chová tak zvláštně? To je vážně takovej úchyl? Že by byl špatný se říci nedá.. Je cool, má sice dost divné háro, ale dejme tomu... Určitě musí mít kolem sebe holek... Možná i kluků.
Tak proč se tak chová ke mně?
Nebo se takhle možná chová ke všem...

Zamračila jsem se a šla si koupit jízdenku. Jakmile vlak přijel potkala jsem nějakého kluka, byl to někdo ze školy od Rena.
"Ech, ahoj ty jsi Caroline- chan že?" usmál se mile a já se na něj podívala. Vypadal moc pěkně. Měl delší zrzavo-blonďaté vlasy a světle modré oči. Ach, přesně můj typ.. A jak se dalo očekávat i dobrou postavu...
"Ahoj," zamumlala jsem zahanbeně," prosím neříkej mi Caroline- chan, ani nic podobnéhom nehodí se to k tomu..."
Zasmál se: "Dobře. Když tak prosím pozdravuj Reiku- chan. Je opravdu roztomilá nemyslíš si?"
"Má kluka, ruce pryč..." vyplázla jsem na něj jazyk.
"Ano já vím.. Znám se s Renem, je to můj spolužák... Jen říkám, že je roztomilá, ale je pravda, že na tebe tedy nemá." vzal mou ruku a políbil ji. Tvrdě a přesto sladce. Zčervenala jsem a totálně nevěděla co mám udělat. Oddělala jsem mu ruku a koukala na boty. Za celou jízdu, kdy jsme jeli do školy jsme neřekli ani jedno slovo. Myslím, že je to takhle lepší.
Vystoupili jsme a já nasadila rychlý krok, skoro jsem utíkala, jen abych se mu vyhla... Nevím co si mám poslední dobou myslet o klucích... Napřed se ráno probudím u Cala v posteli, v jeho tričku a teď?! Mě nějakej kluk políbí políbí na ruku.
Co to sakra je?!!!
Rukou jsem si chytla vlasy a trochu zatáhla, abych se vrátila do reality...
Je to jasný, jakmile se objevil Cale, tak se o mně všichni zajímají...

"Caroline!! Caroline!!" křičela na mě Reiko a utíkala směrem ke mně. Obula jsem si přezůvky a podívala se na ni.
"Ahoj." usmála jsem se a vzala si tašku.
"Vi- vidíš to?!!!" ukazala na svůj krk, kde měla cucflek. Vyjekla jsem a pořádně se na její krk podívala.
"Včera jsem nedávala trochu pozor a Ren mi udělal cucflek!!," vyprkla a já se na ni koukla," dobře, líbilo se mi to, ale jak jsem to měla vysvětlit mámě?"
"Šátek a říct, že tě bolí v krku, nebo tě něco kouslo." pokrčila jsem rameny.
"Raději jsem se jí včera vyhýbala." usmála se nevině.
"Proč? Přece nejsi malá." usmála jsem se a rozešly jsme se do třídy.
"Nejsem, ale ona si to myslí... Tak mi pak řekni co mám dělat... Dokonce mi i chodí do koupelny a ptá se mě jestli nechci pomoct. Je na mě totálně závislá!!!" vyprkla a zkřížila ruce na prsou.
"Ach... Prostě tě má ráda... Tvůj bratr odešel, takže se nediv..."
"Máš pravdu, ale i tak mě to rozčiluje. Jinak máš dnes volno? Dnes máme jít s Renem na rande a chtěli jsme tě s někým seznámit." záhadně se na mě usmála.
"Myslím, že ne... Včera si se mnou vlastně Aoi- chan vyměnila službu, takže mám až zítra, takže mám dnes volno, ale nečekej, že tam s ním furt budu." přemýšlela jsem a pak se na ni podívala.
"Ok, ok... Ale jsem ráda, že ti mohu představit Rena, pořádně." sladce se usmála a šla si sednout, bylo mi jasné, že chce abych se s někým seznámila, ale já o to zájem vážně nemám. Musím pracovat a nemám na to čas.
Ještě k tomu jsou kluci dosti nudní...

První hodinu jsme měli Cala, samozřejmně.
"Dobrý den třído, prosím posaďte se," usmál se hned jak přišel a spousty holek snad omdlelo," kvůli jedné žákyni a taky kvůli tomu, že toho dnes máte moc jsem se rozhodl písemku z matiky posunout na pátek. Prosím učte se." mrkl a podíval se na mě.
Zmateně jsem se na něj podívala. To je jako kvůli mně?
"Děkuji sensei!" vykřikla nějaká dívka. Vlastně ona byla ještě horší, než já, takže to možná bylo kvůli ní. Furt jsem, ale měla pocit, že to přesunul jen kvůli mně.
"Není zač... To, ale neznamená, že se nebudeme učit." jeho ďábelská stránka vyšla na povrch.... Vyvolal k tabuli několik žáku a dusil je tam tak dlouho dokud nezazvonilo... Jaký to tyran!

Nakonec byly další hodiny, kde jsme psali a učili se... Jako obvykle ve škole.
Jamile skončila škola, tak jsem se na Reiku potkala, před školou.

"Omlouvám se Car, ale dnes se ta zkouška nějak zdržela." omluvně se na mě usmála a já jen přikývla. Reiko hrála ve školní kapele. Hrála na kytaru. Vážně jí to šlo moc dobře.
"V pohodě..." usmála jsem se.
"Ale i tak jsem to nezrušila!" ďábelsky se usmála a já si povzdychla. Ona to snad nikdy nevzdá.

Došly jsme na určené místo a kluci už tam byli. Ten jeden mi byl moc podobný... Mělo mi dojít kdo to bude. Ten kluk z vlaku.
"Cože?!! Ty?!!" vykřikla jsem a ukázala na něj. Je to stejné jak s Calem.
"Ahoj Caroline- chan." usmál se a znovu mě políbil na ruku.
"Och.. Jaká to romantika... Ty znáš Seiho?" řekla Reiko a hned dala pusu Renovi.
"Ne! Ne! N- neznám!" zabručela jsem a dala si raději svou ruku do kapsy. Záhadně se usmál. Vážně se mi to nelíbilo...
Totálně jsem netušila co mám dělat. Reiko šla s Renem a já se sama nudila. Dobře nebyla jsem sama, ale nějak jsem neměla zrovna potřebu si se Seihim nějak povídat. Povzdechla jsem si. Mohla jsem být doma a spát, nebo se učit. Bylo zvláštní, že jsem vlastně nepotkala Cala...

"Ach, jsem tak ráda, že to skončilo... A že půjdu domů.." zazubila jsem se na Reiko, když jsme byly na dívčích záchodcích.
"Ty jsi hrozná! Seihi je tak hodnej a pěknej a ty na něho takhle... Chudák..." zamračila se a přejela si rtěnkou rty.
Protočila jsem oči: "Reiko... Já ti několikrát říkala, že nemám na kluky čas, možná je hodnej a pěknej, ale furt je to kluk..."
"No jo furt.." prskla a pak se na mě usmála.
Došly jsme ke klukům, rozloučili se a já šla sama na vlakáč. Seihi musel ještě něco zařídit a Reiko s Renem šli k němu domů. Ach, ti draci...

Nikdy jsem si nemyslela, že by dětský park večer působil tak strašidelně. Teď jen stačí aby zavrzala houpačka, uslyšela bych dětský smích a asi bych si na místě kopala hrob.
Sotva jsem to dořekla něco jsem za sebou uslyšela.
"Uhh.." vyjekla jsem a zacpala si rukou pusu. Ještě chvíli a budu na nádraží... Vydrž to!
Snažila jsem se jít v klidu, ale nešlo. Vážně to bylo jako kdyby někdo za mnou byl a chodil. Nadechla jsem se a rozhodla se otočit. Napřed pomalu a pak jsem to uviděla. Dvě oči a ruce natahující se po mně.
"Áááááá!!!" vykřikla jsem z hrůzou a vytáhla pepřák. Pane bože, úchyl!!!
"Au! Bože, Stalkerko.. Co to děláš?" zanaříkal někdo a ten někdo byl samozřejmně Cal. Jaká to náhoda...
"Huh?" natočila jsem na něj nechápavě hlavu. Právě jsem na svého učitele šplichla pepřák. Zatímco on se svíjel na zemi bolestí já si teprve vše uvědomovala.
"Pane bože! Jsi v pořádku?!" vykřikla jsem po dvaceti sekundách.
"Vidím, že máš strašně rychlé přemýšlení." cekl a pokusil se vstát.
"O- omlouvám se! Neměl jsi se za mnou takhle plížit." zamračila jsem se a pomohla mu. Posadila jsem ho na lavičku a vytáhla si z kabelky pití a kapesník.
"Nevím, jestli ti to pomůže." řekla jsem a podala mu morký kapesníček.
Vytřel si s tím pomalu oči a pak se na mě rozzlobeně podíval: "Stalkerko, nemyslel jsem si, že máš pepřák! Ale vidíš, kdybych to nebyl já tak by tě třeba unesl někdo jinej! Taky nápad chodit někde ve tmě, kde není žádný člověk."
"Em... Já, mám pepřák.." ukázala jsem na sprej a on se zazubil. Vážně mu to, že mám pepřák nedošlo...
"Jsi s tím vážně nebezpečná." mrkl na mě a vstal.
"Jsi v pořádku?"
"Ano..." měl sice pořád červené oči, ale už to asi nebylo tak hrozné. Dobře dělám si srandu. Bylo to hrozné.. Oči měl červené jak dvě rajčata.

Došli jsme na nádraží a vlakem jeli domů. Já se raději na Cala nedívala. Působil vážně směšně.
"Stalkerko? Naučila jsi se do školy?" zazubil se na mě, když jsme přišli domů.
"Hmm... Ne, neměla jsem na to čas," odemkla jsem dveře od svého bytu," ne- nemohl by jsi mi pomoct?" zčervenala jsem. Vážně jsem si nemyslela, že bych to někdy řekla.
Usmál se a přikývl.
"Nech otevřený, přijdu..." mrkl na mě a zmizel ve svém bytě. On chce jít jako ke mně?!!! Když jsme viděla ty kupy hadrů tak jsem se zhrozila... Bože, můj pokoj byl jak skladiště! Okamžitě jsem se pustila do úklidu. Takže, vše pod postel, do pračky a do koše.
Stihla jsem to přesně ve chvíli kdy on přišel.
"Dobře, tak pustíme se do toho?" sedl si a rozložil matiku...

Vždycky, když jsem něco počítala uchechtl se. Byla jsem z toho tak nervózní... Nechápala jsem co se děje. Jestli se jako směje mé blbosti, tak uvidí!
"Co je?! Dělám snad něco špatně?" zabručela jsem.
"Ne," zasmál se, jen mě udivuje ten "párek." udělal uvozovky a já na něj nechápavě hleděla.
"Párek?" natočila jsem hlavu do strany a koukla se za sebe. A přímo tam to bylo. Stál a v celé své kráse nám ukazoval červenou barvu. Ano nebyl to nikdo jiný, než vibrátor.
"Co- co... To- to n- není moje!" vykřikla jsem a skočila po tom. Cale se už neuchechtával, smál se jako stádo hyen.
"Jasný Stalkerko." smál se a já furt panikařila a zárověň červenala... Teď, kdyby vedle mě dali rajče, tak to rajče je oproti mě bílé. I Calovi oči by působily jako dva bílé papírky.
"To- to vážně není moje!" prkla jsem nerózně a snažila se to někam schovat. Panebože! Nikdy jsem si nemyslela, že se takhle ztrapním!
"Stalerko, já z tebe nemůžu! Už vím co znamená to hekání!" samozřejmně kecal...
"Ne! Panebože! Je to dárek pro Reiko, myslíš snad, že bych to používala?!" hodila jsem to po něm a on to chytl. U toho se samozřejmně smál. Jak jinak.
"Takže ty jsi to použila a pak to dáš Reiko? Chudák." smál se dál a držel to v ruce.
"C- Ne! Říkám, že je to dárek!! Jako, to se mám udělat s její dárkem a pak jí ho dát?" zamračila jsem se rozpaky. Už jsem vážně nevěděla co mám dělat.
Přestal se smát a podíval se na mě: "Chceš to zkusit doopravdy?"
Vyjukaně jsem se na něj podívala. Dělá si ze mě srandu?!
"Co- cože?" zmateně jsem se na něj podívala. Položil "párek" na zem a přiblížil se ke mně. Couvla jsem trochu dozadu a furt se na něj dívala.
Byl už úplně u mě. Dívala jsem se mu o očí. Musím říci, že oči měl fakt unikátní...
"Můžu?" hlas mu ztvrdl. Teď jsem totálně nevěděla co mám dělat. Polkla jsem a....

-------------------------------The End-------------------------------

Pokračování v další části druhého dílu.. :))
Doufám, že se vám dnešní dílek líbil a nějak vás to nepohorší.. :)) :DDD
Omlouvám se za chyby či překlepy.. :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Naruto vs. Sasuke

Naruto *-*
Sasuke *-*

Komentáře

1 Blackshine Blackshine | E-mail | Web | 4. března 2014 v 15:58 | Reagovat

oooooooo...já už chci pokračování,to si to musela utnout u tak zajímavé části?! Za to je z tebe mrtví člověk :D Ten "párek" to zabil :D A to stádo hyen si pěkně okopírovala -____-

2 Markét - tvé SB :) Markét - tvé SB :) | Web | 5. března 2014 v 20:26 | Reagovat

Moc se ti povedl ten nový design :)

3 Anne-chan Anne-chan | Web | 8. března 2014 v 5:20 | Reagovat

ty parchááááánt koukej rychle rychle rychle napsat dalšíííííí ***-*** bože to je tak dokonalýýýý!!! :DD párek :DDDDDD

4 Aki-chan Aki-chan | Web | 8. března 2014 v 15:04 | Reagovat

neeeeeeeeeeeeeee ja chcem pokračovanie to bleskovo..bolo do dokonalé,úžasné skvelé ..proste nenachádzam slov aké to bolo perfiš.

5 Pariah Pariah | Web | 10. března 2014 v 14:37 | Reagovat

dílek byl úžasný... perfektní... moc se ti povedl nemám slov :-) 6* kdyby to šlo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama