Eien no tomodachi- 1.Díl

5. června 2012 v 8:27 | Lost Bloody Rose |  Eien no tomodachi

Tak tady je 1.Dílek :)) Doufám, že se alespoń trošičku bude líbit :D :D :)) Nebude tak Aoko atd... Ale Ryou a Mana (Ta :D) :D

Ps: Chyby, prosím ignorujte :D




Moje dětsví si sice moc nepamatuji, ale jsou tam útržky... Na máleho chlapce jménem Ryou. Byl to můj nejlepší přítel, protože když jsem byla malá, moc dětí se se mnou nebavilo... Jediné co si pamatuji bylo to, že i když Ryou byl starší, tak byl menší než já. Ještě vím, že se jednoho dne odstěhoval a od té doby jsem ho neviděla... Potom už nic... Jako malá jsem měla nehodu, když mě srazilo auto. Nikdo si nikdy nemyslel, že se probudím, ale já to doázala! Nemohla jsem přeci umřít, když nevím kde je Ryu... (Přezdívka, stejně jako Ry-san) Za tu dobu co jsem ležela v nemocnici se mi vzpomínky začali strácet... Prostě, jako kdyby to byl sen... Ale já vím, že nebyl! Nemohl být!
"Mano, gomen, jestli vás nějak ruším, ale mohla by jste se soustředit?" zamračila se na mě učitelka a já přikývla.
"Gomenasai." omluvně jsem se zazubila. Už je to 13 let, co jsem Ryua naposledy viděla... Zajímalo by mě, jak se má... Myslím, že mu teď bude 22... Sama pro sebe jsem se usmála. Abych řekla pravdu, bylo to dokonce i moje první láska a to jsem měla 6 když se odtěhoval...
"Přátelé navždy." zamumlala jsem si pro sebe, protože se mi vybavyli jeho slova.
"Chcete nám něco říct Mano?" podívala se na mě přísně učitelka a já zavrtěla hlavou.
"Ne nechci děkuji." znovu jsem se usmála. Konečně zazvonila a učitelka odešla.
"Mano, děje se něco?" podívala se na mě moje kámoška Avaron.
"Ne nic Aro." usmála jsem se, nenáviděla svoje jméno, tak proto jí každej musí říkat Aro... Dokonce i učitelé... Prostě všichni!
"Ale je pravda, dneska si nějaká zamlklá." nasupeně se posadila na lavici moje další kamarádka Kin.
"Jo, přemýšlím, děje se něco?" zamračila se na mě.
"Jo Takeshi mě pořádně sere! Pořád mi volá! A píše jak nějakej kokot! Ach jo!" chytla židlu a věřím, že kdyby tu Takeshi stál, pěkně by ji dostal...
"Klídek." začala se smát Aro.
"Ne to není klídek! Já ho zabiju!!" i když byla teď naštvaná, všichni věděli, že ho má neskutečně ráda.
"A o čem jsi ti přemýšlela?" zeptala se mě Aro s jiskřičkami v očích.
"O mém dětství, i když si skoro nic nepamatuji..." nasadila jsem zamyšlený výraz a Kin se ďábelsky usmála.
"A už jsi si konečně našla nějakého kluka?" ušklíbla se.
"Ne." zavrtěla jsem hlavou a trochu zčervenala.
"Já tě nechápu, nejsi hnusná, si strašně kawaii." zasmála se, Kin si strašně potrpěla na kawaii věci...
"Možná je problém v tom, že ty pro to nic neuděláš!" zamračila se na mě Aro. Nahodila jsem poker face a nechala je být, protože zazvonilo.
"Ty přestávky jsou krátké." zanaříkala Kin a šla si sednout. Čekali jsme asi 5 minut a učitel matiky nikde. Třída začala celkem dělat bordel. Najednou se dveře otevřeli a do nich vešel nějaký kluk.
"Uklidnětě se prosím! Protože váš třídný učitel odjel tak za něho zastupuji. Budu vás učit matemetiku, fyzyku a tělocvik... Budu taky pro zbytek roku váš třídní," usmál se, "a moje jméno je Usen Ryou." holky obdivně hvízdly a kluci se zamračily... Mají hold konkurenci... Počkat!!! Neříkal on, že se jmenuje Usen Ryou!!! To je ON!!! Dívala jsem se na něj a otevřela jsem pusu.
"Rád bych, aby jste se mi představili." znovu se zazubil a několik holek si zamilovaně povzdychlo.
"Já jsem..." všichni se představili kromě mě... Já prostě nemohla promluvit... ON tu teď stojí přede mnou... Přímo přede mnou... A k tomu jde ještě ke mně...
Lusk prsty a já se na něj koukla: "Jak se jmenuješ?" usmál se.
"Te-te-te-ri-ku... M-m-m-a-na." vykoktala jsem.
"Ty jsi Teriku Mana?" chvíli se na mě díval a potom se prostě otočil a odešel. Že by na mě zapomněl?
"Dobrá, tak mi prosím řekněte, kde jste skončili a co momentálně probítáte." když se otočil, byl ještě trochu červenej... On se sčervenal... Holky mu to tak okamžitě začali diktovat a já byla čím dál tím víc naštvaná... Byla jsem už ráda, že škola konečně skončila...
"Mano-chan... Tak ahoj." zamávala mi Kin a Arou a já se usmála.
"Ahoj."
Nastoupila jsem do vlaku a jela domů... Celou cestu jsem přemýšlela, proč se tu najednou tak oběvil... Co tu dělá... Srdce mi bylo čím dál tím rychleji. Ale, stejně, něvěděl kdo jsem...
"Ahoj mami, jsem doma!" zakřičela jsem přes celý byt a moje máma mi hned odpověděla: "Ahoj zlatíčko, tady máš koláč a běž přivítat nového souseda a řekni mu, že pokuď má čas, tak může zajít na kávu." moje máma měla vždy takové zvyky... Vzala jsem si ten koláč a šla do vedlejšího bytu... Zazvonila jsem a chvíli čekala, nakonec otevřel. Jakmile otevřel dveře stuhla jsem znovu.
"Oh?" podíval se na mě zmateně.
"Zdravím, mi bydlíme hned vedle, tak jestli by ste někdy něco potřeboval, tak řekněte, taky vás máma zve na kávu." zrudla jsem a on přikývl.
"Děkuji, rád přijdu." už chtěl zavírat.
"Tady máte ještě koláč." dala jsem mu to.
"Promiň, rád bych si ho vzal, ale nemám rád sladké, ale můžu ho dát Yumiko." vzal si ho, poděkoval ještě jednou a zavřel... Teď jsem cítila zklamání... On si mě nepamatuje... Je pravda, že já jenom něco, ale že ON si mě napamatuje, to jsem nečekala... Ještě... Kdo je sakra Yumiko? Naštvaně jsem se vrátila domů a svalila se na postel...
"Ano?" zeptala jsem se do telefonu. Volala mi Kin.
"Nechceš jít dneska s náma do kina? Potom jdeme ještě nakupovat." do telefonu se zasmála.
"A ským vším?" zamračila jsem se.
"Já, Aro, Takeshi, Kai a ještě Takeshiho bratr Akeno." ďábelsky se usmála a já zaváhala.
"Musím jít?" zeptala jsem se po chvíli.
"Jo HNED! Ať jsi tu!!! Čekáme u kina za 35 minut!" rozlobeně na mě vyjekla.
"Hai, hai, jdu tam, tak čau." rozloučila jsem se a šla se převléknout. Vzala jsem si na sebe své oblíbené triko na ramínka s vestičkou a rifle.
"Ty někam jdeš?" zeptala se mě máma.
"Jo, gomen, že ti nemůžu pomoc, můžeš mi to tu nechat... potom to udělám." usmála jsem se.
"S kým a kam!" zamračila se, moje máma, byla hodná, ale na tyhle věci si hold potrpěla.
"S Kin a Arou a jdeme do kina, vrátím se večer ok?" obula jsem si boty a lípla ji na tvář pusu. Ještě než se zavřeli dveře jsem jí zamávala. Doběhla jsem k busu jen tak tak. Zaplatila jsem jízdenku a šla si sednout... Vystoupila jsem u kina a čekala venku.
"Ahoj." objala mě zezadu Kin a já nadskočila.
"Bože, víš jak jsem se lekla?" kvikla jsem.
"Gomen." nervózně se zasmála a Takeshi ji objal.
"Čus holky!" zamávala na nás Aro a doběhla sem s Kaiem.
"Ujel nám bus." upřesnila.
"No jo, no jo...... Tak tohle je Akeno." představila mi ho, Musím říct, nebyl škaredý. Měl rozcuchané hnědé vlasy a zelené oči... Taky svalnatej... ♥_♥
"Ahoj." podal mi ruku a já ji přijmula. Usmála jsem se... Film byl nudný a kluk ještě víc... I když jsem se chtěla uvolnit a začít se bavit alespoň s holkama... tak jsem to nedokázala... Musela jsem pořád myslet na Ryoua... A kdo je sakra Yumiko?!! Film skončil, já se rozloučila a utíkala na vlak... Tentokrát musím vlakem, protože bus nejede. Dojela jsem dom a před našimi dveřmi stál ON!!! Rozešel se ke mně a něco mi zašeptal do ucha....



Doufám, že se dílek líbil :)) Další bude po Bad Love a Bloody Prison :))
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Miphyra Miphyra | 5. června 2012 v 8:37 | Reagovat

Úžasný =D další xD

2 Dead Pillow... Dead Pillow... | Web | 5. června 2012 v 14:27 | Reagovat

Sakra! Je to tak napínavé, že se z toho snad rozbrečím! =D

3 Miku a Asa Miku a Asa | Web | 5. června 2012 v 15:07 | Reagovat

jú *-* úžasné :D tak rýchlo píš :) až aby bol další :D

4 *DiDi* *DiDi* | Web | 5. června 2012 v 20:21 | Reagovat

úžas :-D Klaniam sa pred tvojim talentom :D Rýchlo ďalší diel :D

5 Harriet Harriet | 8. června 2012 v 15:53 | Reagovat

hezkýý,pohni se všema povídkama!!

6 BlackShine BlackShine | Web | 9. června 2012 v 13:36 | Reagovat

ooooo hnědý vlasy a zelený oči ty já ráda :D:D!!! jinak pohni z dalším dílkem tenhle je fakt super..!! a hlavně napínavej :D"!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama